O plemeni

Něco málo z historie ...

 

ansichtskarte  

Pes vypadající jako kooikerhondje byl v Holandsku chován již v 17 století. Lovci pro lov divokých kachen potřebovali psa, který by sám, pouze na pokyn lovce dokázal divoké kachny nahnat do klecí. Vodní ptáci pobývají v rákosí u vody, pes plave podél křovin, svým bílým, dlouhým, jako prapor neseným ocasem, vyláká zvědavé kachny a ve vhodný okamžik musí vyběhnout a začít kachny nahánět. Kooikerhondje byl pro tuto práci výborný, ne příliš velký, ale silný pes s výdrží, kterému nevadí chlad a vlhkost. Je nejmenším psem, určeným pro lov ptáků. Zakladatelkou cíleného chovu plemene kooikerhondje se stala fenka Tommie a někteří další nadějní psi, které vypátrala ve třicátých letech 20. století v Nizozemí baronka Van Hardenbroek van Ammerstol. Během války jeho stavy bohužel poklesly na pouhých 25 jedinců, na jejich základě se podařilo baronce opět toto plemeno rozšířit, ovšem za cenu výskytu dědičných onemocnění. Nejpřísnější selekcí na zdraví a povahu, která probíhá dosud, se podařilo vyšlechtit zdravé a vyrovnané jedince. Toto plemeno začalo být od roku 1943 registrováno v Holandské plemenné knize. V roce 1971 byl schválen standard tohoto plemene a následně v roce 1990 byl Kooikerhondje jako holandské plemeno schválen FCI.

 

 

Standart


 

ZEMĚ PŮVODU:

Nizozemí

POUŽITÍ:

Tento malý dlouhosrstý pes, který odedávna pracoval a dosud pracuje jako specialista při lovu kachen, je skutečným malým lovcem, jehož výkony převyšují jeho tělesné rozměry. Je harmonicky stavěný. Jeho srst je lesklá, krásně vybarvená, a tvoří krásné praporce.

Klasifikace FCI: Skupina 8 přinašeči zvěře, lovečtí slidiči a vodní psi
Sekce 2 lovečtí slídiči s pracovní zkouškou

Krátký výtah z historie: Toto plemeno nizozemského původu je nyní oficiálně uznáno. „Raad van Beher" vypracoval oficiální standard 18. června 1966. Stejně jako tomu bylo u mnoha dalších plemen, baronka van Hardenbroek připojila dodatečně tento květ mezi nizozemské rasy. V současnosti již se odchovávají kvalitní jedinci v dostatečném počtu. Každoroční Výroční přehlídka Kooikerhondje přispívá důležitým způsobem k rozvoji tohoto loveckého plemene.

CELKOVÝ VZHLED:

Je to strakatý pes téměř kvadratického rámce. Ocas má bohatou vlajku, hlava je nesena vysoko.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

Délka těla je o málo větší, než je výška v kohoutku. Mozkovna a čenichová partie jsou skoro stejně dlouhé.

POUŽITÍ, POVAHA:

Je to veselý pes, není však hlučný, je velmi závislý na lidech ve svém okolí, je společenský, něžný a bystrý.

Hlava
Část mozková
Mozkovna: Je poměrně široká, mírně klenutá.
Stop: Je dobře patrný, ale ne příliš výrazný.

Část obličejová Nos: Je černý.
Čenichová partie: Z bočního pohledu není příliš hluboká.
Pysky: Nejsou spuštěné.
Čelisti/Zuby: Obvykle nůžkový skus, klešťový skus je přípustný.
Líce: Jsou plné.
Oči: Mandlového tvaru, tmavě hnědé; mají milý a bystrý pohled.
Uši: Jsou středně velké, nasazené těsně nad linií, která spojuje konec nosu s okem, jsou zavěšené a přiléhají k lícím. Nesmí být bílé. Srst na nich tvoří praporce a je upřednostňováno, pokud srst na koncích uší je černá.

Krk: Je rovný a silně osvalený.

Tělo
Hřbet: Pevný.
Hrudník: Je hluboký, s dobře klenutými žebry.

Ocas: Je nesen v linii hřbetu nebo mírně nad ní, nikdy není zatočený. Má pěknou vlajku, konec je bílý. Poslední ocasní obratel dosahuje k hlezennímu kloubu.

Končetiny
Hrudní končetiny: Jsou rovné, praporce nejsou příliš bohaté.
Pánevní končetiny: Na stehnech jsou dlouhé praporce, ale končí nad hlezenním kloubem. Pod ním již praporce nejsou. Hlezenní kloub je dostatečně zaúhlený.
Tlapky: Jsou malé, prsty jsou pevně sevřené. Srst na tlapkách je krátká.

Pohyb: Krok musí být harmonický a pružný, nikoli vysoký.

Zevnějšek
Srst: Je střední délky, rovná nebo mírně zvlněná, nikdy kudrnatá nebo odstávající od těla. Srst není přehnaně jemná, proto se snadno udržuje. Podsada je dobře vyvinutá.
Zbarvení: Červenooranžové plotny na bílém základu jsou jasně ohraničené, bílá převládá. Černobílá a tříbarevná zbarvení nejsou přípustná.
Znaky na hlavě: Je upřednostňována maska – bílá lysinka a červenooranžové líce.

VÝŠKA:

Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 35 – 40 cm, váha 9 - 11 kg.

CHYBY:

Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.

NB: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

 

                                                                                      

 

Kooikerhondje a jejich zdraví



ENM „ Erfelijke Necrotiserende Myelopathie "

 

Dědičná nekrotizující myelopatie je známa jako ENM, ochrnutí Holandských kachních psů nebo leukodystrofie. O ENM se jedná, pokudpodle zvěrolékaře zvířata vykazují klinický obraz, tak jak je popsáno v článku „Erfelijke Necrotiserende Myelopathie bij Kooikerhondjes" ( P.J.J. Mandigers), a toto bylo prokázáno pitvou, provedenou některým institutem, který je uznán holandským státem.

 


Epilepsie

 

Epileptické záchvaty mohou být přiřazeny různým typům:
1) Klasický všeobecný záchvat
To je záchvat, jak si ho představuje většina lidí. Velký záchvat, během jehož předstupně je pes často neklidný a vystrašený. Tento předstupeň může trvat pár minut až několik dní. Záchvat je provázen ztrátou vědomí, křečemi, slintáním, dýchacími obtížemi, inkontinencí. Tato fáze trvá nejčastěji jen pár minut. Během poslední fáze, fáze návratu do normálního stavu, ustupuje svalové napětí a zvíře opět nabude vědomí. Pes může být extrémně neklidný nebo unavený. Táto fáze může trvat několik hodin až dnů.
2) Částečně epileptické záchvaty
Během takového záchvatu vykazuje pes pouze 1 nebo 2 příznaky všeobecného záchvatu.
Příklad: pes jen podklesne, přední tlapy se křečovitě napnou, pes neztratí vědomí.
3) A-typické epileptické záchvaty
Do této skupiny spadají všechny záchvaty, které nelze zařadit ani do jedné z obou skupin. Příklad: „chytání much", honění se za vlastním ocasem, třepání ušima. Tyto záchvaty jsou často velmi subtilní a těžko postřehnutelné a nejsou následně rozpoznány jako epilepsie. V podstatě takový záchvat nic nepředznamenává.
Mezi zvěrolékaři se o epilepsii hovoří teprve tehdy, když se záchvaty, jedno v jaké formě, vyskytnou opakovaně (dvakrát nebo častěji).

 

Existují dvě formy epilepsie:
• Primární – Není možné nalézt příčinu epilepsie. Může dojít ke všem typům záchvatu.
• Sekundární – U této formy epilepsie je možné stanovit nějakou příčinu nebo odchylku. Důkaz musí být poskytnut majitelem zvířete.

 

 

Šedý zákal u psů ,,Katarakta ,,

 

,, Katarakta ,, šedý zákal je všeobecně považována za jednu z nejvýznamnějších příčin zhoršené zrakové funkce u psa. Kataraktu lze definovat jako jakýkoliv zákal čočky, který negativně ovlivňuje vidění. Přestože existuje mnoho klasifikačních schémat, žádné nebylo všeobecně přijato. Katarakta může být klasifikována podle doby vzniku, etiologie, podle vrstvy čočky kterou postihuje, podle tvaru, barvy nebo stupně zákalu.
Kritérium klasifikace – dle lokalizace změn na čočce
Katarakty mohou být omezeny na specifická místa čočky, nebo mohou postihovat čočku celou. Lokalizace je mnohdy charakteristická pro určité plemeno, a v některých případech lze na základě lokalizace vyslovit prognózu onemocnění.



                                                                                           Luxace pately



Luxace pately (vykloubení čéšky) je relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů. Je typické anatomickými změnami pánevní končetiny, které vedou následně ke změně polohy čéšky do abnormální pozice. Na úvod je nezbytná krátká zmínka o anatomii kolenního kloubu. Patela (čéška) je oválná kost umístěná uvnitř kolenního kloubu, kde je volně skloubená se stehenní kostí – není s ní srostlá. Patela leží ve žlábku ve spodní části stehenní kosti a z obou stran je zajištěna kostními hřebeny, které zabraňují jejímu vykloubení. Shora se na patelu upíná čtyřhlavý stehenní sval, zdola patelární vaz, který končí na hřebeni holenní kosti; celý kloub je obklopen kloubním pouzdrem. Všechny tyto struktury zajišťují fixaci pately v anatomické pozici. To ovšem platí jen v případě, že jsou normálně vyvinuté a nepoškozené např. úrazem.
Dělení luxací
Luxaci pately lze rozdělit za prvé podle směru luxace a za druhé podle příčiny vzniku. Podle směru se luxace pately dělí na mediální, kdy čéška luxuje na vnitřní plochu kolene a laterální, kdy čéška luxuje vně. Výrazně častější je mediální luxace, představuje cca 80 % všech případů. Podle příčiny vzniku dělíme luxaci pately na vrozenou a traumatickou. Vrozená luxace čéšky je podmíněná geneticky, tzn. predispozice k tomuto onemocnění se dědí a postižení jedinci by v žádném případě neměli být používáni k dalšímu chovu.

 


Von Willebrandova choroba ,, VWD ,,

 

Tato zdravotní porucha patří do skupiny jednoduchých krvácivých stavů, které postihují člověka, prase, králíka a psa. Jedná se o chybění von Willebrandova srážecího faktoru krve, takže krev v ráně se sráží pomalu nebo vůbec. Ale ke ztrátám krve dochází pouze po poranění. Onemocnění se projevuje mírnějšími příznaky než hemofilie. Mechanismus přenosu je znám, jedná se o autosomální recesivní dědičnost. Onemocnění se projevuje nadměrným krvácením při jakémkoliv zranění, zákroku apod. Po zastřižení drápku u veterináře nebo doma se velni těžko zastavuje krvácení, pes často a dlouho krvácí z nosu nebo z dásní během prořezávání zubů, může docházet k výraznému krvácení při hárání a po porodu, někdy lze nalézt krváceniny pod kůží, nebo dochází i k vnitřnímu krvácení. Další z příznaků může být krvácení do kloubů a následné kloubní problémy, krvácení do střevního traktu a do močového traktu.V Americe existuje jednoduchý test DNA, který přesně detekuje toto onemocnění. Dokáže rozlišit zdravé od přenašečů a od nemocných zvířat. Léčit se toto onemocnění nedá, pouze se zmírňují symptomy a je třeba dbát opatrnosti při manipulaci se zvířaty a vždy upozornit před jakýmkoliv zákrokem veterináře na toto onemocnění. V chovu je třeba si uvědomit, že reprodukce takto postižených zvířat je neetická nejen k budoucím majitelům, ale i k dalším generacím , kteří se s tímto postižením narodí. Léčba tohoto onemocnění neexistuje a pokud pes trpí tímto onemocněním, lze mu pomoci pouze symptomatickou léčbou, tzn. léčíme pouze příznaky.

 

 
Cushingův syndrom

 
Cushingův syndrom je charakterizován souborem symptomů, které způsobuje přebytek hormonu zvaného kortizol. Může být způsoben nádorem nebo hyperplazií nadledvin, zvýšenou sekrecí nadřazeného hormonu (ACTH) z hypofýzy nebo nadměrným a dlouhodobým podáváním kortikosteroidů veterinárním lékařem. Toto onemocnění nelze přímo zařadit mezi dědičná onemocnění. Onemocnění se vyskytuje spíš u psů ve středním a vyšším věku. Projevuje se symetrickou ztrátou srsti, zvýšeným příjmem a vylučováním vody, dále ztmavnutím a ztenčením kůže, oslabením svalů a zvětšením břicha (má kapkovitý tvar, pes není tlustý, ale břicho je jakoby nafouknuté). Onemocnění lze léčit konzervativně podáváním léků nebo chirurgicky odstraněním nadledvin a následným dodáváním potřebných hormonů.

 



Tvorba stranek pro chovatele psu moonbarks studio

© 2013 Artic shine. Tvorba stránek pro chovatele