O plemeni

 

 Něco málo z historie ....

 

                  border collies card 4             border collies card 3

     

Kdo byli předkové Border collie, není zcela jasné. Border collie pochází z anglicko-skotského pohraničí ("border" - v angličtině znamená "hranice"), kde byla vyšlechtěna hlavně pro práci u velkých stád ovcí a koz. Píše se, že již v 16. století byl viděn středně velký pes, který ovládal stádo pod vedením ovčáka. Tento způsob práce prý naprosto odpovídal border collii. Do chovu byli vybíráni psi s nejlepšími pracovními vlastnostmi a na exteriér se příliš nepohlíželo.

V 19. století už pomáhaly BC různých typů, barev a druhů srsti farmářům s prací u stád. BC se vyznačuje tichým, plíživým pohybem, schopností fixovat stádo očima, je schopná se samostatně a rychle rozhodovat a v neposlední řadě má obrovskou chuť do práce. Pro tyto její vynikající vlastnosti je BC dodnes nejčastěji používaný ovčácký pes na ovčích farmách. Historie BC je nerozlučně spjata s ISDS (International Sheepdog Society). Toto sdružení založili roku 1906 skotští chovatelé ovcí, jejichž cílem je evidovat border collie, které prokáží své mimořádné pracovní schopnosti. Teprve v roce 1976 byl vytvořen standard BC anglickým Kennel Klubem a v roce 1988 bylo toto plemeno uznáno FCI.

 

Standart


 

ZEMĚ PŮVODU:

Velká Británie

 

CELKOVÝ VZHLED:

Pes dobrých proporcí jehož půvab a ladné rysy jsou v harmonii s dostatečnou tělesnou stavbou. Tato dokonalá vyváženost tělesných linií vytváří dojem, že je pes schopen podávat vytrvalé výkony. Sklon k robustnosti nebo naopak k lehkosti je nežádoucí.

 

CHARAKTERISTIKA:

Vytrvalý ovčácký pes k tvrdé práci u stáda, výborně ovladatelný.

 

TEMPERAMENT:

Živý, pozorný, poslušný a inteligentní. Nesmí být ani nervózní ani agresivní.

 

HLAVA A LEBKA:

Lebka je dosti široká, týlní hrbol není vyznačen. Líce nejsou ani plné, ani zaoblené. Čenich se směrem k nosu zužuje, je středně krátký a silný. Hřbet nosu je zhruba stejně dlouhý jako lebka. Stop je velmi výrazný. Nos černý, u hnědých a čokoládově zbarvených jedinců smí být hnědý. U modrých psů by měl být břidlicové barvy. Dobře vyvinuté nosní dírky.

 

OČI:

Posazené daleko od sebe, oválného tvaru, středně velké. Barva hnědá, jen u merle zbarvených psů mohou být jedno nebo obě oči zcela nebo částečně modré. Jemný, bystrý, pozorný a inteligentní výraz.

 

UŠI:

Středně velké a středně silné, nasazené dostatečně daleko od sebe. Jsou neseny vztyčeně nebo polovztyčeně. Při naslouchání jsou výrazně pohyblivé.

 

SKUS A ZUBY:

Silné zuby a čelisti s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem. To znamená, že řezáky horní čelisti těsně přesahují řezáky spodní čelisti, přičemž jsou vsazeny kolmo do čelisti.

 

KRK:

Dobré délky, silný a svalnatý, mírně klenutý a rozšiřující se směrem k lopatkám.

 

PŘEDNÍ ČÁST TĚLA:

Hrudní končetiny jsou při pohledu zpředu rovnoběžné, zápěstí při pohledu z boku mírně šikmé. Kosti jsou pevné, ne však mohutné. Lopatky jsou uloženy vzad, lokty těsně přiléhají k tělu.

 

TRUP:

Atletického vzhledu s dobře klenutými žebry. Hrudník hluboký a poměrně široký. Bedra široká a svalnatá, ne však vystouplá. Tělo je mírně delší, než je výška v kohoutku.

 

ZADNÍ ČÁST TĚLA:

Široká a svalnatá v profilu ladně přecházející k nasazení ocasu. Stehna dlouhá, silná a svalnatá, s dobře zaúhlenými kolenními klouby a silnými, hluboce uloženými hlezny. Od hlezna k zemi jsou zadní nohy stavěny ze silných při pohledu zezadu rovnoběžných kostí.

 

TLAPKY:

Oválného tvaru s vysokými polštářky, pevné a dobře stavěné. Prsty klenuté a těsně navzájem přiléhající. Drápky krátké a silné.

 

OCAS:

Středně dlouhý, svým posledním obratlem dosahující minimálně k hleznu. Je nízko nasazený, dobře osrstěný, u špičky zatočený vzhůru. Při vzrušení může být nesen výše, ale nikdy nad hřbetem.

 

CHÚZE A POHYB:

Volný, plynulý a neúnavný. Tlapky má pes zdvíhat co nejméně, aby se mohl pohybovat plíživě a velmi rychle.

 

SRST:

Uznávají se dvě varianty osrstění: středně dlouhé a krátké. U obou variant je krycí srst hustá a střední textury s měkkou a hustou podsadou, která vytváří výbornou ochranu proti povětrnostním vlivům. U středně dlouhé varianty vytváří bohatá srst hřívu, kalhoty a prapor. V obličejové části, na uších, hrudních končetinách (s výjimkou praporců) a pánevních končetinách od hlezen k zemi má být srst krátká a hladká.

 

BARVA:

Dovoleno je množství barev, přičemž nikdy nemá převládat bílá.

 

VELIKOST:

Ideální výška je u psů 53 cm, feny jsou o něco menší.

 

VADY:

Každá odchylka od výše uvedených požadavků musí být považována za vadu a posouzení její závažnosti musí být přímo úměrné stupni odchylky.

 

 

 

Border collie a jejich zdraví

 

 

Progresivní atrofie sítnice PRA ,, Progressive Retinal Atrophy ,,

 

Jde o dědičné oční onemocnění, odumírání světločivných buněk sítnice, které ve věku 4 – 6 roků končí neodvratně oslepnutím postiženého psa. Proto je nutné, aby každý chovný jedinec byl klinicky vyšetřen na specializovaném pracovišti. Existují dvě základní formy tohoto onemocnění: generalizovaná a centrální, lišící se nejen klinickým nálezem, ale i formou dědičnosti. Generalizovaná se projevuje atrofií v periferních částech sítnice, středová část je nezměněna. Tato středová část je však postižena při onemocnění psa formou centrální. Tomuto onemocnění je v západních zemích věnována značná pozornost.

 

 

Šedý zákal u psů ,,Katarakta ,,

 

,, Katarakta ,, šedý zákal je všeobecně považována za jednu z nejvýznamnějších příčin zhoršené zrakové funkce u psa. Kataraktu lze definovat jako jakýkoliv zákal čočky, který negativně ovlivňuje vidění. Přestože existuje mnoho klasifikačních schémat, žádné nebylo všeobecně přijato. Katarakta může být klasifikována podle doby vzniku, etiologie, podle vrstvy čočky kterou postihuje, podle tvaru, barvy nebo stupně zákalu.

 

Kritérium klasifikace – dle lokalizace změn na čočce
Katarakty mohou být omezeny na specifická místa čočky, nebo mohou postihovat čočku celou. Lokalizace je mnohdy charakteristická pro určité plemeno, a v některých případech lze na základě lokalizace vyslovit prognózu onemocnění.

 

 

Zelený zákal čočky ,,Glaukom ,,

 

Jedná se o onemocnění oka, známé jako „ zelený zákal ". Je spojeno se zvýšením nitroočního tlaku.

Oko je v zásadě dutá koule vyplněná tekutinou a tlak v ní je udržován regulací množství produkce tekutiny a 1-2 % výtoku celkového objemu tekutiny. Buňky sítnice jsou mimořádně citlivé na zvyšování nitroočního tlaku a bez kontroly může trvalá slepota nastat během hodin nebo dní. U akutního zeleného zákalu se spojivka přetíží, rohovka zakalí, zřítelnice se zužuje a ustaluje, oko je zpravidla bolestivé a nevidomé.
U chronických případů se dostavují stále přibývající příznaky dráždění. Snaha zvládnout zelený zákal je jednou z nejnáročnějších situací v činnosti veterinárního oftalmologa, vzdor horlivé snaze většina takových případů skončí slepotou. Klinické příznaky bývají velmi rozdílné. Závisí na době trvání a rychlosti vzniku onemocnění a na věku psa.

 


Onemocnění CEA ,, Collie Eye Anomaly ,,

 

Za zkratkou CEA se skrývá onemocnění očí psů Collie Eye Anomaly čili Anomálie oka kólií. Toto dědičné onemocnění vyvolává defekt zadní stěny oční koule (bulbus oculi). Choroba se projevuje již v raném věku psa a je bohužel nevyléčitelná. CEA je nutné klinicky vyšetřit do 5- 8 týdnů věku štěněte. Pokud se toto vyšetření neprovede u takto malých štěňat, obraz se ve vyšším věku mění a diagnostika není objektivní. V dnešní době se nabízí vyšetření DNA. Toto vyšetření nám umožňuje laboratoř americké firmy OPTIGEN.

 

 

  Předpokládané výsledky kombinace rodičů různých genotypů CEA /CH, CL, MDR 1, TNS

 

 

       Matka - genotyp

 

 

                            Otec - genotyp

 

 

 

               

                 Normal   
 

 

 

                 Carrier

             Affected

           

 

 

             Normal

 


 

 

 

            celý vrh - Normal

 

 

 

         1/2 vrhu - Normal

         1/2 vrhu - Carrier

        celý vrh - Carrier

 

 

 

             Carrier

 

 

 

        1/2 vrhu - Normal

        1/2 vrhu - Carrier

        1/4 vrhu - Normal

        1/2 vrhu - Carrier

        1/4 vrhu - Affected

     1/2 vrhu - Carrier

     1/2 vrhu - Affected

 

 

           

           Affected

 

 

 

          celý vrh - Carrier

       1/2 vrhu - Carrier

       1/2 vrhu - Affected

       celý vrh - Affected

 

 

 

Dědičné onemocnění nervů CL, NCL ,,Neuronal Ceroid Lipofuscinosis ,,


Neuronální ceroidní lipofuscinóza (NCL) je neurogenerativní onemocnění, které postihuje lidi, psy i jiná zvířat (např. skot, ovce, koně). Pro neuronální ceroidní lipofusinózy je charakteristické shromažďování lipopigmentů (ceroidu a lipofuscinu) v lysozomech. Klinické projevy mohou být u border kolií pozorovány poměrně brzy kolem 15 měsíce věku psa. Počátek a klinický průběh choroby jsou značně proměnlivé a individuální. Míra neurodegenerace se s věkem zvyšuje, u všech postižených jedinců se vyvinou psychické abnormality a ataxie. Lze pozorovat např. zvýšený neklid, agresi, halucinace, hyperaktivitu, epileptické záchvaty. Doprovodným příznakem bývá poškození sítnice ukládáním lipopigmentů. Většina postižených jedinců ztratí schopnost běžné svalové koordinace při tréninku, chůzi a krmení. Postižená zvířata border kolií se zřídkakdy dožijí více než 28 měsíců věku.
NCL se dědí autosomálně recesivně, což znamená, že nemoc se rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovanou alelu. Přenašeči mutované alely (heterozygoté) jsou klinicky zdraví, ale přenášejí mutaci na své potomky. V případě krytí dvou heterozygotních jedinců bude teoreticky 25 % potomků zcela zdravých, 50 % potomků přenašečů a 25 % zdědí od obou rodičů mutovanou alelu a budou tedy postiženi NCL



Dědičná neutropénie TNS ,,Trapped Neutrophil Syndrome,,

 

Při tomto dědičném onemocnění postihující border collie, dochází k selhání imunitního systému, které vede až ke smrti jedince. Při správné funkci v kostní dřeni dochází k tvorbě neutrofilů, které se postupně uvolňují do krevního řečiště. Při onemocnění TNS dochází k narušení této funkce a neutrofily, které se vytvořily v kostní dřeni se nemohou dostat z dřeně do krevního řečiště. Takto postižený jedinec nemůže čelit různým infekcím a jeho imunitní systém pomalu selhává. Toto dědičné onemocnění se projevuje již ve štěněcím věku.

 

MDR1 ,,multidrug resistence gene,,

 

je spojována s přecitlivělostí na určité léky, která způsobuje náchylnost zvířete k potenciálně smrtelné neurotoxicitě .

 

Zejména je třeba se vyhnout látkám:

 

Acepromazine, Butorphanol, Doramectin, Doxorubicin, Ivermectin, Loperamide,Milbemycin, Moxidectin, Selamectin, Vinblastine, Vincristine

 

Vyjmenované léky jsou běžně používány při léčbě psů. Jsou - li podány zvířeti s poruchou v MDR1 genu, mohou způsobit neočekávanou neurotoxickou reakci. Lze pozorovat poruchy pohybu a koordinace, chvění, zvracení, dezorientace, v krajním případě může dojít až ke smrti psa.



Dysplazie kyčelních kloubů (DKK)

DKK je dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Jedná se tedy o vývojové, nikoli vrozené, onemocnění s polygenní dědičností. Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti, která je daná genetickou informací, i faktory vnějšího prostředí. Pro vznik onemocnění je typická laxita kyčelních kloubů.
Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% (16 – 43 %) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 % (25 – 62%), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46 – 93%) pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka
Dysplazie kyčelního kloubu vzniká v průběhu růstu zvířete a je výrazně ovlivňován prostředím. Krmení a zátěž během růstu potom formují obraz genetického základu. Jinými slovy u zvířete, které je geneticky zatíženo dysplastickými kyčelními klouby, může být výsledná dysplazie vyjádřena širokou škálou poškození kyčelního kloubu v přímé závislosti zejména na výživě během puberty.

 

Schéma FCI pro posouzení dysplazie kyčelního kloubu


Stupeň A

 

Bez příznaků dysplazie
- anatomická pravidelnost, hlavice stehenní a acetabulum jsou kongruentní (souběžné), kloubní štěrbina je úzká a stejnoměrná, úhel dle Norberga je cca 105 stupňů nebo více.


Stupeň B

 

Přechodný, téměř normální kyčelní kloub
- mírná anatomická nepravidelnost, hlavice stehenní kosti a acetabulum jsou v nepatrné míře inkongruentní (nesouběžné), úhel dle Norberga je 105 stupňů - nebo se střed hlavice stehenní kosti nachází směrem dovnitř od horního okraje acetabula, hlavice a acetabulum jsou kongruentní a úhel dle Norberga je větší než 100 stupňů.


Stupeň C

 

Lehká dysplazie
- patrná anatomická nepravidelnost, hlavice a acetabulum jsou inkongruentní, úhel dle Norberga je větší než 100 stupňů, na okraji acetabula, hlavici nebo krčku stehenní kosti se mohou objevit malé příznaky osteoartrózy.


Stupeň D

 

Střední dysplazie
- zřetelná anatomická nepravidelnost, zřejmá inkongruence mezi hlavicí a acetabulem se zřetenou subluxací, úhel dle Norberga je větší než 90 stupňů, objevuje se oploštění okraje acetabula, hlavice ztrácí svůj kulovitý tvar, příznaky osteoartrózy (přítomnost tzv. medůz a Morgan linie jako důsledek proliferace kloubního pouzdra).


Stupeň E

 

Těžká dysplazie
- výrazná anatomická nepravidelnost, zřetelná subluxace až luxace, úhel je pod 90 stupňů, zřetelné oploštění předního okraje acetabula, deformace hlavice stehenní kosti (plochá hřibovitá), další příznaky osteoartrózy (medůza a Morgan linie), tvorba osteofytu.

 

 

Herpes virus


Herpesvirová infekce psů je akutní virové onemocnění způsobující náhlý úhyn sajících štěňat nebo postižení respiračního ústrojí. Dále u starších zvířat (dospělých) může vyvolat poruchy reprodukce a aborty.
Herpesviry přednostně napadají epitele, a to hlavně respiračního a reprodukčního ústrojí. Herpesviry také velice často vyvolávají skryté nebo přetrvávající infekce.
Štěňata se infikují ještě v děloze v období virémie březí feny. Další možností je nakažení během porodu feny nebo později přes infikované sekrety z porodních cest.
Pro prognózu a průběh infekce je velice důležitá doba infikování štěňat. U štěňat infikovaných do stáří 7 dnů je vysoká nemocnost a úmrtnost. Infekce probíhá jako celkové onemocnění a končí smrtí. Často jsou to štěňata od matek s nízkými nebo negativními hladinami protilátek. U štěňat nakažených ve stáří 2-3 týdnů může infekce probíhat i skrytě. U štěňat starších jednoho měsíce je nemocnost velice malá a úmrtnost téměř nulová.
Starší zvířata se infikují většinou oronazální (ústy, nosem) cestou. Infekce se většinou neprojeví, a je histologicky pozorován lehký zánět dýchacích cest. Takto postižená zvířata žijí s tímto virem v rovnováze a nejeví známky onemocnění. Pokud je však zvíře ve stresu nebo pod neuváženou terapií kortikoidy, může dojít k rozšíření virů po těle a následné infekcí plodů v děloze.
U březích fen se může projevit potrat mrtvých, někdy i mumifikovaných plodů. Když jsou štěňata donošena, jsou neživotná.
Novorozená štěňata vykazují nespecifické příznaky celkového postižení (deprese, anorexie, výtoky z očí, a přitom průběh je bezteplotní). Příznaky se rychle zhoršují, a do 12-48 hodin dochází k úhynu.
U starších štěňat a dospělých psů se objeví příznaky později. Po 4-6 denní inkubační době dochází k mírné infekci horních cest dýchacích (zvýšená teplota, malátnost, nechutenství, zánět spojivek a sliznice nosní) občasně i ke zvracení.
Diagnostika: Klinický nález není specifický a nepostačuje k určení diagnózy. Diagnostika je založena na průkazu viru (metoda PCR). U starších štěňat jde provést opakované vyšetření krve na protilátky.
Terapie: U novorozenců bývá terapie neúčinná, protože onemocnění je velice rychlé. V případech mírnějších se lze pokusit aplikovat intaperitoneálně 1-2 ml séra, a to od matek vakcinovaných nebo prokazatelně pozitivních.
Štěňata nejsou schopna do stáří asi 2 týdnů dostatečně udržovat svou teplotu a vzhledem k tomu, že viru se daří při 35-36°C je možné ovlivnit průběh onemocnění hlavně zvýšením teploty prostředí alespoň na 36-37,7 při vlhkosti 45-55%.
Prevence: Na vakcinaci panuje spíše pesimistický názor . Velice vhodné je separovat jednotlivé feny tři týdny před porodem a tři týdny po porodu, protože infekce získaná od jiných psů v tomto období je nejčastěji příčinou úhynů sajících štěňat.

 

 



Tvorba stranek pro chovatele psu moonbarks studio

© 2013 Artic shine. Tvorba stránek pro chovatele